Praha – Starožitnosti ho zajímaly odjakživa. Opravoval starý nábytek, pracoval v muzeu. Jeho největší vášní jsou staré přístroje, hodiny a zejména flašinety. Zabývá se jimi profesně i zájmově, pořádá výstavy, happeningy a podílí se na flašinetářských akcích.

To vše s vidinou toho nejdůležitějšího, zatraktivnit historii především těm nejmenším. Protože nejlepší je historii zažít.

V současné době pracuje v obchůdku se starými hodinami v centru Prahy. „Hodinami se zabývám z historického i technického hlediska, jsou to pro mě nejen dokonalé přístroje, ale často i umělecké předměty, a od nich už to byl jen krůček k flašinetům,“ vysvětlil.

Těmto hracím strojkům se nyní věnuje málokdo, je to specifický obor. Jejich základní charakteristikou je to, že dokážou živě produkovat hudbu, aniž by daný hráč měl hudební nadání.

Rozšířily se v 17. století, prvním krokem byly zvonkohry ve věžích kostelů. Bohatší vrstvy chtěly mít něco takového doma, tak si pořizovaly u hodinářů například hrací hodiny, to odstartovalo zlatou éru hracích automatů.

„Zajímá mě jak konstrukce, tak historie flašinetů. Fascinuje mě na tom ten fakt, že něco tak složitého dokázali lidé vymyslet. Nejzajímavější jsou například orchestriony, ve kterých jsou housle,“ řekl.

Hráči v ulicích

V Praze bývají flašinetáři k vidění například v rámci festivalu Flašinet žije!, který pořádá České muzeum hudby a na němž se podílí i Patrik Pařízek.

„Je to velkolepý festival. A výjimečný. Trvá totiž celý týden. Stěžejní jsou samozřejmě koncerty. Například v kostele svatého Mikuláše, nebo na Staroměstském náměstí. Pak flašinetáři vyjdou do ulic a hrají. Flašinety umí lidové písně i vážnou hudbu,“ popsal.

V Praze je možné flašinetáře potkat nejen ve veřejných prostorech, nýbrž i při různých dalších příležitostech, jako bude benefiční koncert pro Letenský kolotoč.

„Myslím, že jsou dnes pořád poměrně oblíbené, v Čechách mají dlouhou tradici. V současné době se na ulicích můžeme setkat nejčastěji s píšťalovými flašinety, harmonikovými a nejmodernější jsou digitální,“ doplnil.

A z jakého důvodu to všechno Patrik Pařízek dělá? „Mým cílem je prezentovat historii jako živou součást života. Nejvíce mě potěší, když dokážu zaujmout zejména mladší děti. V lidech stále přetrvává představa, že historii už nejde zažít. Tuto představu se snažím nabourat a zdá se, že se to daří.“

Patrik Pařízek

Narodil se v Berouně v roce 1988. Vystudoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni. V současnosti je doktorandem na Katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Pracuje v tikajícím krámku v centru Prahy, zároveň pořádá výstavy, happeningy a další akce věnované flašinetům, hodinám i jiným historickým tématům.

Pražský deník, 10. 5. 2016, Jana Kašparová