Desítky lidí v dobových šatech včera opět čekaly na berounském náměstí na tramvaj. Marně! K recesi je inspirovala stoletá pohlednice.

BEROUN Již několik let začátkem května potkávají jedno odpoledne lidé v centru Berouna prazvláštní skupinku cestujících v dobových šatech. Prý vyhlíží tramvaj. Jenže ta ve městě nikdy nejezdila. „Berouňáky už nepřekvapíme. Za těch devět let, co Čekání na tramvaj pořádáme, si na nás zvykli. Dokonce jak jsme chodili kolem náměstí a vyvolávali zastávky, tak se k nám přidávali,“ vypráví pořadatel lehce recesistické akce Patrik Pařízek.

Historie v praxi Letos podeváté pořádal Patrik Pařízek (vpravo uprostřed)
v centru Berouna happening Čekání na tramvaj. „Přivedla mě k tomu futuristická
pohlednice vydaná nakladatelem Václavem Antonym někdy kolem
roku 1904,“ říká Pařízek. Foto: Muzeum Českého krasu, archiv MČK

Jak to všechno začalo? Před devíti lety se mi v muzeu dostala do ruky futuristická pohlednice, kterou kolem roku 1904 vydal berounský nakladatel Václav Antony. Zobrazuje Beroun, jak by podle něj mohl vypadat za sto let. Začátkem 20. století to byla velká móda. V Berouně vyšla trojice takových pohlednic. Na jedné je tramvajový provoz na současném Husově náměstí. Na druhé jsou zobrazeny parníky na Berounce a třetí zachycuje vzducholodě a další létací stroje nad městem. A právě pohlednice s tramvají mě inspirovala k prvnímu happeningu, kdy jsme čekali na zpožděnou tramvaj.

Proč zrovna tramvaj, a ne parník nebo vzducholoď? Na tramvaj jsme mohli čekat na náměstí před muzeem a nalákat na happening další návštěvníky a kolemjdoucí. Na parník bychom čekali na břehu Berounky mimo centrum, kde se pohybuje méně lidí. A my jsme chtěli trochu zpopularizovat střípek z berounské minulosti.

Víte, zda byly v minulosti snahy zavést v Berouně elektrickou dráhu, nebo je to čirá utopie? Zatím jsme to nezjišťovali, ale myslím, že takové snahy ani nebyly. Futuristické pohlednice vycházely v řadě dalších měst. Když jsme je porovnávali, první plán byl u většiny stejný. Tiskaři pouze měnili pozadí architektury daného města. Scénky s tramvajemi a čekajícími postavami jsou na všech stejné. Podobné pohlednice znám z Benešova, Slaného nebo Tábora.

Uvažovali jste někdy, kudy by teoreticky mohla tramvajová trať v Berouně vést? Nápadů už jsme měli mnoho. Účastníci nás vždycky překvapí něčím jiným. Jednou přišly děti ze školní družiny ze Závodí se stojánky s názvy zastávek, takže jsme se přesouvali po náměstí a děti hlásily, do které stanice právě přijíždíme. Párkrát přišly děti s maketou tramvaje. Jindy jsme měli zase flašinet a s ním jsme objížděli náměstí a hlásnou troubou vyhlašovali zastávky.

Jak na to reagovali kolemjdoucí? Zpočátku byli překvapení a o to nám jde. Kolemjdoucí netuší, co se to na náměstí děje. Proč tam lidé v šatech ze začátku 20. století postávají a vyprávějí, že jdou na tramvaj, ptají se, kudy na zastávku a kdy že to vlastně jede. Už poslední dva roky a letos také se nám ale stávalo, že už jsme nikoho moc nepřekvapovali. Lidé nám přáli, aby tramvaj přijela nebo šťastnou cestu.

Kolik se vás sešlo na prvním happeningu? Poprvé nás bylo odhadem do deseti lidí. Teď nás chodí již pár desítek.

Když byste se mohl vrátit do časů nakladatele Antonyho, prozradil byste mu, že v Berouně sice nyní tramvaj nejezdí, ale vy na ni díky jeho pohlednici každý rok čekáte? Proč ne? Určitě by to bylo zajímavé setkání. Tehdy se všichni vydavatelé snažili vytvářet neobvyklé pohledy. Futuristický náhled do budoucna byl pro Antonyho současníky stejně lákavý jako nyní pro nás.

Víte, kolik se dochovalo pohlednic s berounskou tramvají? Odhadujeme, že do dvaceti kusů. Vydaných jich ale nejspíše byly stovky.

Jednu z nich nedávno zkoušel majitel dražit na filatelistickém webu s vyvolávací cenou dva tisíce korun…. To tak bývá. Pokud je to série pohlednic, z níž se zachovalo pouze několik kusů, nebo se objeví pohlednice města, která nebyla nikde publikována, může se aktuální cena pohybovat i kolem tří až pěti tisíc za jeden dochovaný kus.

Žijí v Berouně potomci nakladatele Antonyho? Účastní se Čekání na tramvaj? Ještě jsme po nich nepátrali, ale nevylučujeme to. Jediné, co se nám happeningem podařilo, že občas měl někdo z účastníků s sebou Antonyho pohlednici s berounskou tramvají. Ukázali nám ji a zase si ji dobře uložili doma. Protože vědí, že díky naší akci se z ní stala rarita. Zhodnotili jsme jim rodinné poklady (usmívá se).

Máte rozdělené role? Chodíte každý rok ve stejném kostýmu? Úplně nemáme, ale oblečení se mění. Většinou přicházejí účastníci každý rok v jiném kostýmu. Jediná postava, která je každý rok stejná, je průvodčí, který prodává jízdenky za symbolickou korunu.

Současnou? Nebo za tu vyraženou před sto lety? Průvodčí bere koruny ze všech dob. Lidé nám kromě dobových kostýmů a doplňků přinášejí ukázat i mince a bankovky vydané za posledních sto let.

Jaroslava Šašková, MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 9. 5. 2019