Odedávna se lidé snažili spoutat čas, zaznamenat průběh dne a noci. Čas byl důležitý i pro kancléře Metternicha, klíčového diplomata 19. století. Přesné určení času pro něj bylo nezbytné pro efektivní plánování a koordinaci politických aktivit. Na otázku, jak se měřil čas v Metternichově době, odpověděla akce, která se konala na zámku Kynžvart v sobotu 5. října.
Lidé se dozvěděli nejen podrobnosti o historických hodinách v zámeckých komnatách, ale i zajímavosti o tom, jakými způsoby se čas v minulosti odpočítával. Odborný výklad zajistili historici umění PhDr. Jan Štěpánek, Ph.D. a Mgr. Patrik Pařízek, Ph.D. Začátek prohlídky byl naplánován na 15 hodin.
„Měření času zásadně ovlivnilo vývoj lidské civilizace. Lidé jej nejprve měřili slunečními hodinami, které využívaly pohyb stínu k určování denní doby. Později se objevily vodní a přesýpací hodiny. Ty umožnily sledovat kratší časové úseky. S příchodem mechanických hodin ve středověku se měření času stalo přesnějším a spolehlivějším. Tyto hodiny umožnily naplánovat setkání, obchody nebo vojenské operace s větší precizností. Města a vesnice začaly budovat věžní hodiny, které se staly symbolem pokroku a prestiže,“ řekl Štefan Brštiak ze správy zámku.
I Kynžvart se takovými pyšnil. Tok času na zámku a v jeho okolí hlídal už více než tři století. Dodnes funkční stroj odbíjel v letní turistické sezoně každou čtvrthodinu a přes své stáří vykazoval minimální odchylku. Jeho denní zpoždění bylo pouze několik sekund.
„Tyto hodiny vznikly pravděpodobně kolem roku 1700. Jedná se o typ s takzvaným vřetenovým krokem s krátkým čelním kyvadlem a umělecky kovaným rámem. Tento druh velkých hodinových strojů byl velmi rozšířený od 17. až do počátku 19. století. Zpožděním zhruba 10 sekund denně se vyznačoval mnohem větší přesností než jeho typový předchůdce, takzvané lihýřové hodiny. Podle kvality zpracování stroje mohla činit denní chyba lihýřových hodin patnáct až šedesát minut. Rozdíl kvality měření je tedy opravdu velký,“ vysvětlil Štefan Brštiak.
Doplnil, že lihýř neboli vahadlo se od konce 13. století používal u velkých hodin a později i u kapesních hodinek. Od druhé poloviny 17. století byl vytlačován skutečnými mechanickými oscilátory – kyvadlem a setrvačkou s vláskem.
Zámecké věžní hodiny byly v provozu pouze v letní polovině roku. Odborníci ze správy zámku jim věnovali denní péči včetně promazávání a natahování. „Také díky tomu je i po třech staletích jejich denní zpoždění pouze několik sekund,“ konstatoval Štefan Brštiak.
V 18. a 19. století se přesnost měření času ještě více zdokonalila s příchodem kyvadlových hodin a kapesních chronometrů. Tyto přístroje měly velký význam nejen pro běžný život, ale také pro navigaci na moři a vynález telegrafu, který umožnil rychlou komunikaci mezi vzdálenými místy.
„Pro významného politika a diplomata, jakým byl rakouský kancléř Klemens Wenzel von Metternich, bylo přesné měření času naprosto zásadní. Potřeboval koordinovat setkání s ostatními státníky, plánovat diplomatické mise a zajišťovat, aby důležité informace dorazily včas na správná místa. Každá minuta mohla být rozhodující pro úspěšné vyjednávání nebo přijetí klíčového rozhodnutí, které ovlivnilo budoucnost celého kontinentu. Přesný čas byl proto pro Metternicha nejen otázkou osobní disciplíny, ale také nástrojem, který mu pomáhal udržet si kontrolu a přehled nad politickými událostmi v Evropě,“ dodává Štefan Brštiak.
