Varovný i podněcující název polenské výstavy otvírá mezioborovou diskuzi o záchraně vzácných daguerrotypií – ranných příkladů nejstarších fotografií. Především, jakým způsobem je konzervovat a uchovat budoucím generacím.
Daguerrotypie je první prakticky použitelný fotografický proces, vynalezený Louisem Daguerrem v roce 1839. Technika umožňuje vytvořit trvalý pozitivní obraz na stříbrné desce citlivé na světlo. Obraz vzniká pomocí halogenidů stříbra, které jsou vyvolány parami rtuti a ustáleny. Každá daguerrotypie je unikátním záznamem skutečnosti, který nelze nijak upravit ani kopírovat.
Komplikovaným fotografickým procesem se na konci poloviny 19. století zabývali především vědci s chemicko-technologickým vzděláním. Její čilý odraz v médiích se velmi rychle dostal téměř do všech společenských vrstev. Lidé začali po těchto čarovných portrétech toužit. Fascinovaně hleděli na první ukázky ve výlohách knihkupectví i v prvních ateliérech daguerrotypistů. Obrazy malovalo světlo, a tak se brzy staly zajímavým přivýdělkem portrétistů. Kdo ví, možná v této době zavítal i takový kočovný malíř do Polné.
Potemnělé portréty z Polné
Pojďte společně s námi podniknout tajemné a intimní setkání s daguerootypií. V přitmí se v jemném zrcadlovém lesku zjeví tváře, ruce, náznaky pozadí – věž kostela v dálce nebo iluzivní antikizující sloup. Krásné detaily, které mnohdy unikly pozornosti nám potvrzují, že nejde o pouhé domácí snímky, ale o promyšlená díla, za nimiž stál umělec. Konkrétně v Polné to byl Liberát Kundt – málem zapomenutý všeuměl, který kolem roku 1848 vytvořil portréty „swětlotiskem“, podle nově objevené francouzské metody. Do dnešní doby se nám zachovaly podobenky hned několika osobností z okruhu Antonína Pittnera. Kromě členů jeho rodiny se v dávném zrcadle ještě objevil místní učitel Antonín Klusáček s chotí a Aloisie Losenická.
Daguerrotypie nemůžeme připodobňovat k standartním fotografiím. Musíme je zkoumat v rámci všech jejich vrstev. Každá deska obsahuje technickou, paměťovou i chemickou stopu historie – od její výroby, precizní adjustace až po poškození vzniklá stářím, oxidací, špatným uložením nebo i neodbornými zásahy. Některé portréty nesou stopy vícenásobného čištění, jiné téměř zmizely kvůli vystavení světlu a vzduchu. Výstava vám odhalí souvislosti s původem snímků i jejich dalšími osudy.
Tyto mizející portréty nás učí především opatrnosti. Stačí málo – pár kapek špinavé vody, nečistoty ve vzduchu, chemická reakce s nevhodným sklem – a obraz se rozplyne. Doslova. Proto bylo cílem projektu podniknout nezbytné kroky k jejich záchraně a především porozumět procesům, které je ohrožují. Pomocí nejméně invazivních metod, výměny chemicky nestabilních součástí a opětovné pečlivé adjustaci se podařilo zásadně zpomalit procesy degradace a díky dokumentaci, zachovat jejich stav pro budoucí badatele.
Polná se stane místem, kde se spojí vědecký výzkum s lidskými příběhy. Návštěvníci se prostřednictvím výstavy a dopovodné publikace seznámí s principy nejstarší fotografické techniky – daguerrotypie, uvidí originální desky z období kolem roku 1850 a části výukového tabla Rudolfa Gilberta či výsledky náročné restaurátorské práce. Přijďte se podívat, než „nebude nic“.
___________________________
Nebude nic! Mizející portréty na polenských daguerrotypiích
2. – 31. 10. 2025 | Městské muzeum Polná, Zámek 486, Polná
Výstava Městského muzea v Polné věnovaná technologii daguerrotypie a nejstarším polenským fotografiím, které prošly odborným zásahem s cílem jejich záchrany pro budoucí generace.
Autor | Patrik Pařízek
Autoři textů | Patrik Pařízek, Lukáš Rosecký, Petra Trnková, Alena Vyskočilová
Foto a video | Vlado Bohdan, Aiman Hassani, Patrik Pařízek, Anežka Pithartová
Konzervace daguerrotypií | Tereza Cíglerová, Kateřina Doležalová, Lucie Petrasová
Další spolupráce | Nina Furstová, Jan Nešněra, Jan Štěpánek a kolektiv pracovníků Městského muzea v Polné
Výstava se koná ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR a za podpory Kraje Vysočina.
