Když dnes procházíme Berounem, jen málokterá z meziválečných staveb působí jako tak výrazný doklad proměny města po vzniku Československa jako někdejší Obchodní akademie. Její historie začíná bezprostředně po první světové válce, v době, kdy se nově vzniklá republika snažila vybudovat vlastní síť moderních škol, úřadů a veřejných institucí.

Autorem původní budovy byl Zdeněk Pštross (1885–1954), berounský rodák, architekt a pedagog ČVUT specializující se na antickou architekturu. Jeho návrh vznikl kolem roku 1920 a stavba byla dokončena roku 1922. Původně však nešlo pouze o samostatnou školní budovu. Pštross zamýšlel rozsáhlejší akademický komplex, jehož jednotlivé části byly v dalších letech postupně doplňovány a upravovány.

Dnešní podoba areálu proto není jednoduše „Pštrossovou stavbou“. Je výsledkem téměř dvacetiletého vývoje, v němž se původní architektonická koncepce postupně proměňovala podle rostoucích nároků školy. Právě v tomto napětí mezi původním návrhem a pozdějšími zásahy lze číst jeden z pozoruhodných příběhů české architektury prvních desetiletí Československé republiky.

Nová škola pro nové město

Obchodní školství v Berouně vzniklo roku 1919, tedy jen několik měsíců po vzniku Československa. Dne 18. srpna rozhodlo městské zastupitelstvo o založení dvouleté městské obchodní školy. Zájem veřejnosti byl značný: při prvním zápisu v září 1919 se přihlásilo 103 žáků a žákyň.

Již v lednu následujícího roku bylo rozhodnuto o vzniku čtyřleté obchodní akademie. Ministerstvo tento záměr schválilo 6. května 1920. Nová instituce však od počátku zápasila s nedostatkem prostor. Výuka nejprve probíhala provizorně v budově obecné chlapecké školy v Plzeňské ulici. Pro rychle rostoucí školu takové podmínky nemohly být dlouhodobě dostačující.

Právě potřeba vybudovat reprezentativní a dostatečně velkou školní budovu vytvořila prostor pro architektonický projekt Zdeňka Pštrosse. Podle pozdějšího školního památníku vypracoval Pštross počátkem 20. let projekt rozsáhlého komplexu u řeky Litavky, poblíž železničního nádraží. Původní záměr byl ovšem pro svou finanční a stavební náročnost zmenšen a následně realizován po etapách. Nová budova byla otevřena 15. listopadu 1922.

Zdeněk Pštross: berounský rodák a znalec antiky

Pštrossův vztah k Berounu nebyl pouze profesní. Narodil se zde 25. května 1885. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde byl v letech 1903–1908 žákem Josefa Schulze. Po studiích podnikl studijní cesty po Itálii, Německu, Francii, Řecku, Turecku a Malé Asii. Právě tyto cesty významně ovlivnily jeho odborný zájem o historickou architekturu. Od roku 1915 působil na ČVUT jako pedagog antické architektury.

Tato skutečnost je pro pochopení jeho tvorby důležitá. Pštross nebyl architektem, který by stál mimo dobové diskuse o historismu, klasicismu a moderní architektuře. Naopak se pohyboval v prostředí, v němž se tradiční architektonické vzdělání setkávalo s novými požadavky moderního státu. Jeho odborný zájem o antickou architekturu ostatně dokládá i publikace Antický dům obytný, vydaná roku 1915.

Pštrossova pozdější tvorba ukazuje, že se neomezoval na jediný styl. Navrhoval veřejné budovy, školy, nádraží, obytné stavby i vojenské objekty. Mezi jeho známější realizace patří vedle berounské akademie například reálné gymnázium v Ústí nad Labem, škola v Blatné nebo nádraží v Rokycanech.

Berounská akademie jako architektonická reprezentace mladé republiky

Škola nebyla pouze praktickým prostorem pro výuku účetnictví, obchodní korespondence nebo jazyků. Ve dvacátých letech představovala také symbol moderního města. Obchodní akademie patřila k institucím, které měly připravovat mladou generaci pro nový hospodářský a správní život Československa. Její architektura proto musela současně působit prakticky, důstojně a reprezentativně.

Pštrossův návrh vznikl v období, kdy česká architektura procházela zásadním přerodem. Na jedné straně pokračovala tradice historizující a klasicizující architektury, na druhé straně se stále silněji prosazovaly principy modernismu a funkcionalismu.

Pštross se v tomto ohledu jeví jako zajímavá přechodová osobnost. Jeho díla nelze jednoduše zařadit do kategorie avantgardní architektury. Současně však již pracoval s racionalizací dispozice, jednoduchostí hmot a požadavky moderních veřejných staveb. U jeho pozdějšího reálného gymnázia v Ústí nad Labem je například stavba charakterizována jako dílo v „reformistickém architektonickém slohu“. Berounská akademie tak stojí na počátku této proměny.

Budova nebyla nikdy úplně hotová

Jedním z nejzajímavějších aspektů berounské školy je skutečnost, že její dnešní podoba vznikala postupně. Pštrossův původní projekt počítal s rozsáhlejším komplexem budov. Finanční možnosti však nedovolily realizovat celý záměr najednou.

Základní budova byla otevřena roku 1922. O dva roky později vznikla ředitelská vila, rovněž spojovaná s Pštrossem. Roku 1926 následovala první významná přístavba, která školu rozšířila o čtyři učebny, přednáškový sál a studentský internát. Další rozšiřování pokračovalo ve třicátých letech. Roku 1934 bylo zvýšeno pravé křídlo do úrovně druhého patra. Roku 1936 přibyl domek pro školníky podle Josefa Kunce a v roce 1938 velká tělocvična podle Jana Slavíka a Josefa Kunce.

Tento vývoj je důležitý i z hlediska dějin architektury. Školní areál totiž nebyl neměnným objektem, ale živou institucí, jejíž architektura se musela přizpůsobovat prudkému růstu počtu studentů. Zatímco v roce 1926 navštěvovalo obchodní akademii přibližně 420 studentů, ve druhé polovině třicátých let už celý školský komplex sloužil více než tisícovce žáků a posluchačů.

Výzdoba školy v duchu klasické architektury

Při pohledu na berounskou školu je patrná monumentální práce s průčelím a používání klasicky působících architektonických prvků. Pštross byl totiž především znalcem historické a antické architektury. Jeho odborné práce se zabývaly mimo jiné antickým obytným domem a jeho pedagogická činnost na ČVUT byla spojena s antickou architekturou. Jeho odborné vzdělání vytvářelo předpoklady pro práci s klasickým architektonickým řádem, proporcí, symetrií a monumentální reprezentativností. Právě kombinace těchto principů s moderními požadavky školní budovy je jedním z charakteristických rysů stavby.

Nejvýraznějším prvkem je socha Atlase, umístěná na původní terase v nároží budovy. Postava mytického titána, který podle antické tradice nese na svých bedrech nebeskou klenbu, patří k tradičnímu symbolickému aparátu architektury. V prostředí školy však získává pozoruhodný význam. Atlas je obrazem síly, odpovědnosti a schopnosti nést určité břemeno – a právě tyto vlastnosti lze vztáhnout k představě vzdělání, práce a služby společnosti. Umístění sochy směrem k náměstí navíc zdůrazňuje její roli strážce. Atlas zde zároveň vytváří spojení mezi Pštrossovým odborným zájmem o antickou architekturu a moderním veřejným programem stavby. Nejde o doslovnou rekonstrukci antického motivu, nýbrž o jeho nové použití v architektuře moderní vzdělávací instituce.

Celému průčelí dominuje rovnoměrně rozložená čtveřice reliéfů představujících průmysl, obchod, zemědělství a moderní obor dopravnictví. Čtyři oblasti představují základní pilíře ekonomického života, kterými se zabývala nejen dobová společnost, ale také vzdělávací instituce. V této souvislosti lze průčelí číst jako fáze hospodářského cyklu: zemědělství poskytuje produkty a suroviny, průmysl je zpracovává, doprava umožňuje jejich pohyb a obchod celý systém propojuje. Škola stojící mezi těmito alegoriemi pak získává symbolickou úlohu instituce, která pro tento hospodářský svět připravuje vzdělané pracovníky.

Na sochařské výzdobě berounské Obchodní akademie je nápadný zvláštní rozpor. Těla alegorických postav jsou dle klasicizujícího pojetí idealizovaná a atletická. Jejich tváře se však od tohoto pojetí liší. Dle detailů působí jako tváře lidí z doby, kdy budova vznikla. Totéž lze pozorovat u Atlanta. Jeho tělo odpovídá tradici antického hrdiny, jeho obličej však nepůsobí jako idealizovaná tvář mytického titána.

Ještě subtilnější význam měla dvojice kratérů umístěných na sloupech u paty schodiště (nedochováno). Kratér – velká nádoba známá z antického prostředí – nebyl původně pouze dekorativním předmětem. V antickém světě sloužil především k míchání vína s vodou a jeho tvar se stal jedním z charakteristických motivů klasického dekorativního umění. V Pštrossově architektuře však získává nový, architektonický život. Kratéry fungují jako jakési symbolické obětní nádoby či akcenty prahu: stojí na hranici mezi veřejným prostorem města a vnitřním světem vzdělání.

Právě tato syntéza činí sochařskou výzdobu berounské akademie pozoruhodnou. Nejde o dekoraci přidanou k architektuře, ale o ikonografický program veřejné budovy, v němž se představa antické tradice setkává s představou moderního hospodářského státu. Budova tak svým průčelím nejen říká, k čemu slouží, ale také jaké hodnoty má vzdělání a práce ve společnosti představovat.

Ztracená dominanta: hodinová věž

Proměnu původního Pštrossova návrhu dnes připomíná jeden pozoruhodný detail. Nad hlavním vstupem původní budovy se nacházela monumentální věž s hodinami. Hodinový stroj byl dodán roku 1922 pražskou firmou hodináře Ludvíka Hainze. Při pozdější přístavbě druhého patra v roce 1933 byla věžička odstraněna. Hodinový stroj však nebyl zničen: byl darován městu Beroun a dochoval se na průčelí radnice. Hodiny nad hlavním vstupem nebyly pouze technickým zařízením. Stávaly se součástí průčelí a zároveň vizuálním symbolem instituce, která měla vychovávat novou generaci obchodníků a úředníků.

Pštrossova další tvorba

Obchodní akademie představuje významný bod v Pštrossově profesní dráze. Některé z jeho realizací:

• 1918 – Waldesovo muzeum v Praze, spolu s Josefem Fantou,
• 1920–1922 – Obchodní akademie v Berouně,
• 1924 – ředitelská vila v Berouně,
• 1926 – reálné gymnázium v Ústí nad Labem,
• 1928–1932 – škola v Blatné,
• 1929–1931 – nádraží v Rokycanech,
• 1934–1936 – stavby ve Strašicích.

Pštross tak během dvacátých a třicátých let pracoval na celé řadě veřejných staveb. Zajímavé je, že za některé své soutěžní návrhy získal ocenění; mezi uváděnými úspěchy jsou také návrhy obchodních akademií v Berouně a Třebíči. Berounská akademie tedy nebyla okrajovou epizodou jeho práce. Patřila k projektům, které formovaly jeho kariéru architekta veřejných staveb.

Závěr

Obchodní akademie v Berouně vznikla v okamžiku, kdy se mladé Československo snažilo dát své nové společnosti také odpovídající institucionální a architektonickou podobu. Zdeněk Pštross, berounský rodák a znalec antické architektury, zde mezi lety 1920–1922 vytvořil jednu ze svých nejvýznamnějších raných realizací. Architektura akademie vypovídá současně o několika věcech: o ambicích mladé republiky, o prudkém rozvoji vzdělávání, o proměně Berouna i o osobnosti architekta, který spojoval klasické vzdělání s požadavky moderní veřejné architektury.

Možná nejpůsobivější je přitom skutečnost, že část původní Pštrossovy architektury už dnes neexistuje. Hodinová věžička nad hlavním vstupem zmizela při pozdějším rozšíření školy, samotný areál byl několikrát přestavován a doplňován. Přesto lze v jeho dnešní podobě stále číst původní principy: důraz na reprezentativní vstup, monumentalitu a spojení vzdělávací instituce s představou společenského pokroku.

Zdeněk Pštross (25. května 1885 Beroun – 1. května 1954 Montreal) byl český architekt a vysokoškolský profesor antické architektury na ČVUT v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT, kde byl v letech 1903–1909 žákem Josefa Schulze. Poté podnikl studijní cesty po Itálii, Německu, Francii, Řecku, Turecku a Malé Asii. Od roku 1915 působil jako docent antické architektury na ČVUT. Za druhé světové války odešli manželé Pštrossovi do Kanady, kde architekt v roce 1954 zemřel v Montrealu.

Použité zdroje

Institucionální a dobové prameny

Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola Beroun.
Historie školy. Přehled dějin školy, jejího vzniku, výstavby a pozdějších přístaveb.

Státní okresní archiv Beroun.
Fond Střední ekonomická škola Beroun – školní kronika bývalé Obchodní akademie, 1919–1956. Existence fondu je doložena v odborné literatuře.

Cvejn, Karel (ed.).
Památník k 25. výročí založení obchodní akademie v Berouně. Beroun, 1945.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky – Digitální archiv.
Materiály Národního shromáždění Československé republiky z období vzniku obchodní akademie v Berouně.

Muzeum Českého krasu v Berouně.

Literatura a odborné databáze

Pštross, Zdeněk.
Antický dům obytný: příspěvek k poznání rodinného domu v době hellenistické a římské. Praha: Unie, 1915.

ÚSTÍ///AUSSIG – architektura na severu Čech.
Profil Zdeňka Pštrosse a přehled jeho realizací.

Zdeněk Pštross – přehled realizací.
Databázový biografický a stavební přehled architekta.

Urbipedia – Zdeněk Pštross.
Biografické údaje a přehled realizací a soutěžních ocenění.