Happening Čekání na tramvaj proběhl na berounském náměstí vůbec poprvé. Už nyní ale víme, že bude zrealizován i příští rok. Díky této akci jsme také bohatší o další zajímavosti, o které se s vámi rádi podělíme.
Kdo čeká, ten…
Ve 14 hodin se otevřela vrata Jenštejnského domu a ven vyšli účastníci v kostýmech. Někteří si na nich dali opravdu záležet. Cestujících se před muzeem sešlo ze začátku šest. Posléze se k nim přidal průvodčí Berounské elektrické dráhy a skupinka dětí ze školní družiny ze Závodí. Jednou jsme obešli náměstí a zastavili se u kašny, kde jsme si stoupli do řady vedle kolejnice. Průvodčí nám prodal jízdenky a začali jsme vyhlížet tramvaj.
Po delší době jsme začali být nervózní. Tramvaj ne a ne přijet. Průvodčí nás sice ujišťoval, že tramvaj tu bude každou chvíli, ale někteří z nás začali pochybovat. Pan Rynda sledoval netrpělivě staré kapesní hodinky, které už od rána ukazovaly půl sedmé. Začínal být nedočkavý. Podle jeho cestovního kufru, hole a lehkého kabátu jsem usoudil, že jede asi do lázní. Dále na tramvajovém ostrůvku čekaly dvě slečny. Oblečeny byly věru slavnostně. Podle jejich slov směřovaly na Plzeň. Určitě na delší dobu, když měly také kufr, plný samých důležitých drobností. Na náměstí čekala ještě jedna slečna. Podle historického kostýmu, který měla na sobě, bych ji tipoval na herečku berounského divadla. My si s ženou naopak naplánovali výlet za město. Lákalo nás posezení v přírodě. S sebou jsme vzali i naše domácí zvířátko – potkánka. Ten už byl taky v klícce celý netrpělivý. Těšil se, až bude venku. Ještě jsme vzali gramofon na kliku, když bychom chtěli přehrát nějakou tu desku. Při tom všem čekání mi také v ruce připadal těžší a těžší. Poslední v řadě byly ještě děti ze školní družiny. Paní vychovatelka je také vzala na menší výlet za město. Vždyť bylo krásně!
Ručička hodin na Plzeňské bráně se už dávno opustila čtvrt na tři. Tramvaj pořád nikde. Napadlo mne, že bychom si mohli zkrátit dlouhou chvíli poslechem gramofonu. Jakmile se po náměstí rozezněla skladba Riverside Blues, zachtělo se nám tančit. Čekání bylo tedy příjemně zpestřeno alespoň hudbou. Deska ale po chvíli dohrála a přenoska s jehlou se v drážce zastavila…
Hodiny z Plzeňské brány ukazovaly půl třetí. Navíc ještě začalo pálit slunce. Průvodčí nás pořád ujišťoval, že tramvaj přijede každou chvíli. Začaly se ale objevovat první stížnosti. Cestovatel Honza Rynda už chtěl přikládat ucho ke kolejím, ale bylo mu to průvodčím zakázáno. Nemohl přeci dopustit, aby byla ohrožena bezpečnost pasažérů! Cestovatel se alespoň opět podíval na své cibule, které opět ukazovaly půl sedmé, což ho příliš neuklidnilo. Právě když atmosféra začala houstnout a jako cestující jsme byly nadmíru nespokojení, všiml si nás kolemjdoucí reportér Petr Kološ, který o tom natočil živý vstup.
Po dalším čekání se nám průvodčí omluvil, že tramvaj nedorazí. Nevěděl, zda došlo k nějaké nepříjemnosti na trati nebo to bylo způsobeno tím, že se mu zastavily hodinky. Rozhořčení na nejvyšší možnou míru jsme tedy z nástupiště odešli. Muselo se jet vlakem…
Napsat komentář