2. listopadu 2014 – Jsem ve velmi neutěšeném stavu. Nalezli mne kde si na půdě. Už si asi nepamatuji, kdy jsem se tam ocitl. Odložili mne tam k dalšímu starému a nepotřebnému harampádí. Dřívě byla má hra oblíbenou, ale teďka tu jen ležím. Možná se to změní. Prý pro mne někdo přijede a možná budu na výstavě… moc tomu ale nevěřím, zbyl ze mne šrot, co ani nehraje.

5. listopadu 2014 – Tak je to pravda. Pojedu na výstavu! Možná mne vystaví někde na čestném místě a dostanu pěknou cedulku, na které bude napsáno Nesahat! Zatím si mne autor výstavy jen prohlížel. Zjistil vše, co už dávno vím: víko upadlé, hrací válec se viklá, chybí klaviatura a táhla rejstříků – měl jsem dokonce tři! Banda myší mi prohryzala měch skrznaskrz a rozházela mi píšťaly. Válí se tam rozeschlé, některé rozlámané a žádná už nepíská.

6. listopadu 2014 – Cesta nic moc. Sice mne zabalili, ale i tak mám pocit, jakoby se ve mne vše přeházelo. Padá ze mne samé smetí. Snad nebudu mít na výstavě odklopené víko, co by si všichni pomysleli, kdyby viděli, jak sem uvnitř špinavý…

11. listopadu 2014 – Už jsem na výstavě a sedím si na soklu. Trochu se kinklá. Snad mne nikdo neschodí. Už mám i popisku, ale cedulka Nesahat! zatím nikde. Každý ze zvědavosti otvírá víko a práší se ze mne…

12. listopadu 2014, večer – Dneska to zahájili. Okukovalo mne docela dost lidí. Některé flašinety i hrály. Mě se to nedaří. Vzduch utíká, kudy může. Ostatní mají pěkné leštěné skříně, já ne. Pořád ale nemám tu cedulku Nesahat! Snad mě nikdo nezničí…

 

l