Čekat na tramvaj ve městě, kde nikdy nejezdila, není nemožné. V Berouně ji vyhlíží nadšenci s Patrikem Pařízkem už 11 let. Tentokrát kvůli covidu online.

BEROUN|Posledních téměř deset let postávala začátkem května jednosobotní odpoledne neobvyklá skupinka cestujících v prvorepublikových šatech na berounském Husově náměstí. Všichni navíc svorně tvrdili, že čekají na tramvaj. Ta  ale městem, které dalo jméno řece Berounce, nikdy nejezdila. Z původně recesistické akce se stala tradice. Letos se happening uskuteční 8. května a kvůli pandemii se již podruhé uskuteční pouze online. „Loni jsem nachystal video z předchozích ročníků, které nahrazovalo osobní setkání. Letos jsem připravil živé vysílání s několika předtočenými reportážemi a bude probíhati chat s účastníky. Kdo bude chtít, může se doma převléknout do dobových šatů,“ říká organizátor virtuálního happeningu Patrik Pařízek.

Tradice čekání na tramvaj začala před 11 lety tím, že jste objevil v muzeu pohlednice berounského náměstí s tramvají, kterou kolem roku 1904 vydal berounský nakladatel Václav Antony. Byla jediná?

Ne. Zatím víme, že jsou tři. První ukazuje hromadnou dopravu na berounském náměstí. Další dopravu na Berounce, kde jsou vidět čluny a parníky a také plovárna. Třetí pohlednice ukazovala vrch Děd, jak kolem létají vzducholodě a různá vznášedla. Podobné pohlednice v té době vydávali knihkupci v řadě dalších českých městech – například v Českých Budějovicích, Táboře, Benešově nebo Slaném. A nyní jsou poměrně ceněné.

Neuvažovalijste o tom,že byste poletech zkusili čekat pro změnu na parník nebo vzducholoď?

Určitě se to nabízí, ale letos ještě zůstaneme u tramvaje. Virtuální svět má neomezené možnosti, tak nevylučujeme, že možná konečně dojedeme až na Husovo náměstí.

A pojedete historickou tramvají?

Ano. Bude to ta samá, jako je na pohlednici. Ale víc zatím nebudu prozrazovat, ať se mají účastníci na co těšit.

Je to téměř scifi, cestovat virtuálně tramvají vyobrazenou na více než stoleté futuristické pohlednici do centra Berouna, kam nevedou koleje. Jak by podle vás na to reagoval nakladatel Antony?

Jako knihkupec by to určitě využil marketingově. Vydal by další sadu pohlednic. Připravil novou publikaci o berounské tramvaji. Možná by připravil upomínkový list, který by si cestující po zaplacení mohli stáhnout v aplikaci s jízdním řádem tramvaje. Nebo by prodával placky, které my dáváme na památku.

Kolik se vás sešlo na prvním happeningu? Jak reagovali kolemjdoucí?

Poprvé nás bylo kolem dvaceti – většinou pracovníci berounského Muzea Českého krasu plus několik známých. Prvně jsme kolemjdoucí dost překvapili, ale zároveň byli i nadšení. Zvlášť když se dozvěděli, že jdeme čekat na tramvaj. Byli i zvědaví a někteří se šli i podívat, kam jdeme čekat. Nejvíc účastníků přišlo před dvěma lety. Šlo s námi tehdy čekat 120 lidí. Dobové oblečení mělo asi padesát z nich. Někteří se přidávali i naprosto spontánně, už když jsme procházeli s flašinetem po berounském náměstí.

To jste asi nepředpokládali, že vaše recese přiláká tolik lidí?

Úplně ne. Dokonce jsme měli i mezinárodní účastnici. Jeden rok s námi čekala i paní z Koreje, která si o happeningu prý přečetla v novinách. Nejstarší účastnice byla důchodkyně, která přišla v prvorepublikovém kostýmu. Vyprávěla nám, že ho nosila běžně za svého mládí, a byla přesvědčivá. Neustálese rozčilovala, že spěchá a už opravdu potřebuje odjet.

Jaroslava Šašková, 5+2 dny Střední Čechy západ, 30. 4. 2021